Detail předmětu

Tekutinové mechanismy

FSI-MIM Ak. rok: 2027/2028 Zimní semestr

Předmět je zaměřen na seznámení studentů se základními poznatky v oboru hydraulických a pneumatických mechanismů, které tvoří součást mnoha moderních strojů a zařízení. Osnova zahrnuje základní teoretické poznatky, popis nejdůležitějších hydraulických prvků, hydraulických převodů a úvod do projektování hydraulických obvodů. V oblasti pneumatických mechanismů uvádí základy teorie, popis základních prvků, včetně jejich aplikace a možnosti výroby stlačeného vzduchu.

Jazyk výuky

čeština

Počet kreditů

6

Zajišťuje ústav

Výsledky učení předmětu

Po absolvování předmětu student/ka prokáže: znalosti vlastností tekutinových systémů a dílčích komponent, jako jsou hydrogenerátory, hydromotory, prvky pro hrazení průtoku, prvky pro řízení tlaku, prvky pro řízení průtoku, elektrohydraulické řídící prvky, hydraulické převody a prvky pneumatických obvodů. V rámci obecných znalostí tekutinových mechanizmů budou studující schopni popsat vlastnosti hydraulických kapalin, jejich dopad na provoz systému a základní prvky hydraulických agregátů s ohledem na jejich funkci a umístění. V případě hydrogenerátorů a hydromotorů student/ka prokáže znalosti principiálních rovnic vazeb, teoretických i skutečných charakteristik, obvyklých provozních parametrů a principů jejich funkce. Ve skupině prvků pro řízení a hrazení průtoku a řízení tlaku budou studující schopni popsat funkci jednotlivých komponent spadajících do uvedených kategorií a disponovat znalostmi o způsobu jejich aplikace v hydraulických obvodech. V rámci kategorie elektrohydraulických řídích prvků dokáží popsat bloková schémata těchto prvků a rozumět funkci a typu jednotlivých komponent. V oblasti hydraulických převodů budou schopni uvést základní typy těchto převodů a zakreslit jejich charakteristiky s ohledem na aplikaci. Studující rovněž prokáží schopnost rozumět koncepci jednoduchých obvodů zahrnujících hydrogenerátor, hydromotor a základní řídící prvky, se kterými se seznámili v předchozích částech předmětu, na úrovni volby umístění těchto prvků v obvodu a znalostí dopadů na činnost obvodu. Budou schopni popsat výrobu a vlastnosti stlačeného vzduchu stejně jako komponenty pneumatických obvodů. V rámci sekce digitální hydrauliky prokáží znalosti diskrétních a spojitých systémů a z toho vyplývající vlastnosti jakož i kritéria a požadavky na digitální hydrauliku s ohledem na její přednosti a nedostatky.

Jednotlivé učební cíle odpovídají osnově přednášek a jsou podpořeny cvičeními, která hlavní znalosti získané v rámci přednášek rozšiřují o vybraná témata a převádí je do praktické roviny. Teoretické vlastnosti a provoz tekutinových mechanizmů jsou formou příkladů převedeny na schopnost studujících určit velikost tlakových a objemových ztrát a provést výpočet oteplování hydraulického obvodu. V rámci sekci hydrogenerátorů a hydromotorů dokáží realizovat základní konstrukční návrh vybraných typů převodníků dle jejich provozních parametrů. Na případu radiálního pístového hydrogenerátoru budou schopni uskutečnit rozbor kinematiky tohoto zařízení, definovat okamžitý průtok a provést analogické zhodnocení zbylých pístových převodníků. V oblasti pneumatických prvků budou studující schopni aplikovat rovnice ideálního a skutečného plynu, provést zjednodušený výpočet plynového akumulátoru a definovat tuhost přímočarých pneumatických motorů. Zaměření na hydraulické převody reprezentované hydrodynamickou spojkou pak přinese dovednost realizovat základní rozměrový návrh spojky s využitím hydraulické podobnosti těchto zařízení.

Vstupní znalosti

Nezbytné znalosti: diferenciální a integrální počet [1M, 3M], hydrostatika a hydrodynamika [5HY] a mechanika plynů [6TT]. Od studujících je požadována znalost diferenciálního a integrálního počtu v rozsahu nejméně řešení ODR1 a určitého integrálu, a to jako nezbytná opora zejména pro výpočet oteplování hydraulického obvodu realizovaného na cvičeních. Znalosti hydrostatických a hydrodynamických principů jsou široce využívány na přednáškách i ve cvičeních ve většině bodů příslušných osnov. V oblasti pneumatických prvků a výpočtu plynového akumulátoru jsou z mechaniky plynů využívány především vlastnosti plynné fáze a znalosti stavové rovnice ideálního a skutečné plynu.

Způsob zakončení předmětu a pravidla hodnocení studentů

Zápočet je udělen na základě dostatečné docházky a průběžné znalosti látky. Studující se aktivně podílejí na řešení vybraných příkladů a jsou schopni aplikovat nejdůležitější poznatky získané na přednáškách, a to formou odpovědí a vlastních návrhů postupů při zpracovávání řešených problémů. Důraz je kladen na snahu o popis navrhovaného postupu studujícími s objasněním fyzikální podstaty nebo využitých poznatků získaných na přednáškách s korekcí vyučujícím. Jako minimální dovednosti studujících na cvičeních jsou chápány znalosti a aplikace principiálních rovnic vazeb hydrostatických převodníků a na základě podkladů realizace konstrukčního návrhu převodníků popsaných v osnovách.

Zkouška ověřuje znalost látky a schopnost aplikace na konkrétních příkladech a má písemnou a ústní část. Ústní část je pro studující dobrovolná a slouží k upřesnění klasifikace na základě podnětů studujících. Vyhověno je každému studentovi, který o ústní část v den konání zkoušky vyučujícího požádá. Písemná část zkoušky se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část vychází z otázek a pokynů, které průřezově a stejnou měrou mapují jednotlivá témata daná osnovou přednášek. Každé z otázek je přiřazen stejný počet bodů, které mohou za její správné zodpovězení studující získat. Praktická část zkoušky je realizována formou příkladů a zahrnuje vybraná témata uvedená v osnově cvičení. Každý z příkladů je hodnocen shodným počtem bodů, které mohou studující získat.

Jako minimální znalosti získané v předmětu jsou chápány znalosti a aplikace principiálních rovnic vazeb a bodový zisk v teoretické části zkoušky na úrovni 50 % z celkového počtu bodů, které této části zkoušky přísluší. Počet bodů získaný souhrnně v praktické a teoretické části je na konci zkoušky dle bodové stupnice ECTS převeden na výsledné hodnocení studujících.

Učební cíle

Znalosti a návrh hydraulických a pneumatických generátorů, motorů a dalších prvků jakož i návrh základních obvodů.

Použití předmětu ve studijních plánech

Program N-SUE-P: Výpočtové simulace pro udržitelnou energetiku, magisterský navazující, povinně volitelný

Program N-ETI-P: Energetické a termofluidní inženýrství, magisterský navazující
specializace FLI: Fluidní inženýrství, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

39 hod., nepovinná

Osnova


  1. Tekutinové mechanismy – úvod.

  2. Základní teoretické poznatky a provoz hydrostatických systémů.

  3. Hydrogenerátory.

  4. Hydromotory

  5. Prvky pro hrazení průtoku.

  6. Prvky pro řízení tlaku.

  7. Prvky pro řízení průtoku.

  8. Elektrohydraulické řídící prvky a hydraulické převody.

  9. Základní hydraulická zapojení I.

  10. Základní hydraulická zapojení II.

  11. Základní druhy hydraulických obvodů.

  12. Stlačený vzduch a prvky pneumatických obvodů.

  13. Digitální hydraulika

Laboratorní cvičení

26 hod., povinná

Osnova


  1. Výpočet tlakových ztrát.

  2. Výpočty objemových ztrát.

  3. Tepelný výpočet hydraulického obvodu.

  4. Konstrukční výpočet zubového hydrogenerátoru.

  5. Konstrukční výpočet axiálního pístového hydrogenerátoru.

  6. Konstrukční výpočet radiálního pístového hydrogenerátoru.

  7. Konstrukční výpočet přímočarého hydromotoru.

  8. Konstrukční výpočet lamelového čerpadla.

  9. Stanovení kinematických poměrů radiálního pístového hydrogenerátoru.

  10. Stanovení základních parametrů hydrodynamické spojky.

  11. Výpočet plynového akumulátoru.

  12. Aplikace stavové rovnice ideálního a reálného plynu.

  13. Použití stlačeného vzduchu v pneumatických motorech.