Detail předmětu
Tekutinové mechanismy
FSI-MIM Ak. rok: 2027/2028 Zimní semestr
Předmět je zaměřen na seznámení studentů se základními poznatky v oboru hydraulických a pneumatických mechanismů, které tvoří součást mnoha moderních strojů a zařízení. Osnova zahrnuje základní teoretické poznatky, popis nejdůležitějších hydraulických prvků, hydraulických převodů a úvod do projektování hydraulických obvodů. V oblasti pneumatických mechanismů uvádí základy teorie, popis základních prvků, včetně jejich aplikace a možnosti výroby stlačeného vzduchu.
Jazyk výuky
čeština
Počet kreditů
6
Garant předmětu
Zajišťuje ústav
Výsledky učení předmětu
Po absolvování předmětu student/ka prokáže: znalosti vlastností tekutinových systémů a dílčích komponent, jako jsou hydrogenerátory, hydromotory, prvky pro hrazení průtoku, prvky pro řízení tlaku, prvky pro řízení průtoku, elektrohydraulické řídící prvky, hydraulické převody a prvky pneumatických obvodů. V rámci obecných znalostí tekutinových mechanizmů budou studující schopni popsat vlastnosti hydraulických kapalin, jejich dopad na provoz systému a základní prvky hydraulických agregátů s ohledem na jejich funkci a umístění. V případě hydrogenerátorů a hydromotorů student/ka prokáže znalosti principiálních rovnic vazeb, teoretických i skutečných charakteristik, obvyklých provozních parametrů a principů jejich funkce. Ve skupině prvků pro řízení a hrazení průtoku a řízení tlaku budou studující schopni popsat funkci jednotlivých komponent spadajících do uvedených kategorií a disponovat znalostmi o způsobu jejich aplikace v hydraulických obvodech. V rámci kategorie elektrohydraulických řídích prvků dokáží popsat bloková schémata těchto prvků a rozumět funkci a typu jednotlivých komponent. V oblasti hydraulických převodů budou schopni uvést základní typy těchto převodů a zakreslit jejich charakteristiky s ohledem na aplikaci. Studující rovněž prokáží schopnost rozumět koncepci jednoduchých obvodů zahrnujících hydrogenerátor, hydromotor a základní řídící prvky, se kterými se seznámili v předchozích částech předmětu, na úrovni volby umístění těchto prvků v obvodu a znalostí dopadů na činnost obvodu. Budou schopni popsat výrobu a vlastnosti stlačeného vzduchu stejně jako komponenty pneumatických obvodů. V rámci sekce digitální hydrauliky prokáží znalosti diskrétních a spojitých systémů a z toho vyplývající vlastnosti jakož i kritéria a požadavky na digitální hydrauliku s ohledem na její přednosti a nedostatky.
Jednotlivé učební cíle odpovídají osnově přednášek a jsou podpořeny cvičeními, která hlavní znalosti získané v rámci přednášek rozšiřují o vybraná témata a převádí je do praktické roviny. Teoretické vlastnosti a provoz tekutinových mechanizmů jsou formou příkladů převedeny na schopnost studujících určit velikost tlakových a objemových ztrát a provést výpočet oteplování hydraulického obvodu. V rámci sekci hydrogenerátorů a hydromotorů dokáží realizovat základní konstrukční návrh vybraných typů převodníků dle jejich provozních parametrů. Na případu radiálního pístového hydrogenerátoru budou schopni uskutečnit rozbor kinematiky tohoto zařízení, definovat okamžitý průtok a provést analogické zhodnocení zbylých pístových převodníků. V oblasti pneumatických prvků budou studující schopni aplikovat rovnice ideálního a skutečného plynu, provést zjednodušený výpočet plynového akumulátoru a definovat tuhost přímočarých pneumatických motorů. Zaměření na hydraulické převody reprezentované hydrodynamickou spojkou pak přinese dovednost realizovat základní rozměrový návrh spojky s využitím hydraulické podobnosti těchto zařízení.
Vstupní znalosti
Nezbytné znalosti: diferenciální a integrální počet [1M, 3M], hydrostatika a hydrodynamika [5HY] a mechanika plynů [6TT]. Od studujících je požadována znalost diferenciálního a integrálního počtu v rozsahu nejméně řešení ODR1 a určitého integrálu, a to jako nezbytná opora zejména pro výpočet oteplování hydraulického obvodu realizovaného na cvičeních. Znalosti hydrostatických a hydrodynamických principů jsou široce využívány na přednáškách i ve cvičeních ve většině bodů příslušných osnov. V oblasti pneumatických prvků a výpočtu plynového akumulátoru jsou z mechaniky plynů využívány především vlastnosti plynné fáze a znalosti stavové rovnice ideálního a skutečné plynu.
Způsob zakončení předmětu a pravidla hodnocení studentů
Zápočet je udělen na základě dostatečné docházky a průběžné znalosti látky. Studující se aktivně podílejí na řešení vybraných příkladů a jsou schopni aplikovat nejdůležitější poznatky získané na přednáškách, a to formou odpovědí a vlastních návrhů postupů při zpracovávání řešených problémů. Důraz je kladen na snahu o popis navrhovaného postupu studujícími s objasněním fyzikální podstaty nebo využitých poznatků získaných na přednáškách s korekcí vyučujícím. Jako minimální dovednosti studujících na cvičeních jsou chápány znalosti a aplikace principiálních rovnic vazeb hydrostatických převodníků a na základě podkladů realizace konstrukčního návrhu převodníků popsaných v osnovách.
Zkouška ověřuje znalost látky a schopnost aplikace na konkrétních příkladech a má písemnou a ústní část. Ústní část je pro studující dobrovolná a slouží k upřesnění klasifikace na základě podnětů studujících. Vyhověno je každému studentovi, který o ústní část v den konání zkoušky vyučujícího požádá. Písemná část zkoušky se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část vychází z otázek a pokynů, které průřezově a stejnou měrou mapují jednotlivá témata daná osnovou přednášek. Každé z otázek je přiřazen stejný počet bodů, které mohou za její správné zodpovězení studující získat. Praktická část zkoušky je realizována formou příkladů a zahrnuje vybraná témata uvedená v osnově cvičení. Každý z příkladů je hodnocen shodným počtem bodů, které mohou studující získat.
Jako minimální znalosti získané v předmětu jsou chápány znalosti a aplikace principiálních rovnic vazeb a bodový zisk v teoretické části zkoušky na úrovni 50 % z celkového počtu bodů, které této části zkoušky přísluší. Počet bodů získaný souhrnně v praktické a teoretické části je na konci zkoušky dle bodové stupnice ECTS převeden na výsledné hodnocení studujících.
Učební cíle
Znalosti a návrh hydraulických a pneumatických generátorů, motorů a dalších prvků jakož i návrh základních obvodů.
Použití předmětu ve studijních plánech
Program N-SUE-P: Výpočtové simulace pro udržitelnou energetiku, magisterský navazující, povinně volitelný
Program N-ETI-P: Energetické a termofluidní inženýrství, magisterský navazující
specializace FLI: Fluidní inženýrství, povinný
Typ (způsob) výuky
Přednáška
39 hod., nepovinná
Osnova
- Tekutinové mechanismy – úvod.
- Základní teoretické poznatky a provoz hydrostatických systémů.
- Hydrogenerátory.
- Hydromotory
- Prvky pro hrazení průtoku.
- Prvky pro řízení tlaku.
- Prvky pro řízení průtoku.
- Elektrohydraulické řídící prvky a hydraulické převody.
- Základní hydraulická zapojení I.
- Základní hydraulická zapojení II.
- Základní druhy hydraulických obvodů.
- Stlačený vzduch a prvky pneumatických obvodů.
- Digitální hydraulika
Laboratorní cvičení
26 hod., povinná
Osnova
- Výpočet tlakových ztrát.
- Výpočty objemových ztrát.
- Tepelný výpočet hydraulického obvodu.
- Konstrukční výpočet zubového hydrogenerátoru.
- Konstrukční výpočet axiálního pístového hydrogenerátoru.
- Konstrukční výpočet radiálního pístového hydrogenerátoru.
- Konstrukční výpočet přímočarého hydromotoru.
- Konstrukční výpočet lamelového čerpadla.
- Stanovení kinematických poměrů radiálního pístového hydrogenerátoru.
- Stanovení základních parametrů hydrodynamické spojky.
- Výpočet plynového akumulátoru.
- Aplikace stavové rovnice ideálního a reálného plynu.
- Použití stlačeného vzduchu v pneumatických motorech.