Detail předmětu

Aeroelasticita

FSI-OAE Ak. rok: 2027/2028 Zimní semestr

Předmět se zabývá aeroelasticitou pružných leteckých konstrukcí a vzájemnou interakcí aerodynamických, elastických a setrvačných účinků. Vysvětluje fyzikální podstatu statických a dynamických aeroelastických jevů a metody jejich matematického modelování a výpočtového řešení. Pozornost je věnována zejména vlastním tvarům a frekvencím kmitání konstrukcí, torzní divergenci, reverzi řízení a flutteru. Součástí předmětu jsou metody stanovení kritických rychlostí aeroelastických jevů, vliv konstrukčních parametrů a letových podmínek na aeroelastickou stabilitu a základy experimentální aeroelasticity.

Jazyk výuky

čeština

Počet kreditů

4

Garant předmětu

Zajišťuje ústav

Výsledky učení předmětu

Po úspěšném absolvování předmětu student:

Znalosti

  • vysvětlí fyzikální podstatu statických a dynamických aeroelastických jevů a vzájemné vazby mezi aerodynamickými, elastickými a setrvačnými účinky;
  • popíše principy torzní divergence, reverze řízení a flutteru a vysvětlí podmínky jejich vzniku a stability;
  • vysvětlí principy matematického modelování aeroelastických systémů, včetně vlastních tvarů a frekvencí kmitání a vlivu nestacionární aerodynamiky.

Dovednosti

  • stanoví vlastní frekvence jednoduchých mechanických soustav a zjednodušených modelů křídla pomocí vhodných analytických a numerických metod;

  • aplikuje základní výpočtové modely pro stanovení kritických rychlostí divergence, reverze řízení a flutteru;

  • vyhodnotí vliv konstrukčních a aerodynamických parametrů na aeroelastické vlastnosti a stabilitu letounu;

  • interpretuje výsledky experimentální modální analýzy a numerických výpočtů a využije je k ověření numerického modelu a následnému posouzení aeroelastické stability konstrukce.

Vstupní znalosti

Student má základní znalosti mechaniky a dynamiky těles a teorie pružnosti a pevnosti, zejména v oblasti deformace a napjatosti pružných konstrukcí. Předpokládají se také znalosti vnější aerodynamiky se zaměřením na aerodynamiku letounů.

Způsob zakončení předmětu a pravidla hodnocení studentů

Předmět je zakončen zápočtem a písemnou zkouškou.

Podmínkou udělení zápočtu je aktivní účast na cvičeních, odevzdání a úspěšné vypracování zadaných úloh a protokolů. Je povolena jedna absence na cvičeních, při které je student povinen doplnit a odevzdat zadané úkoly.

Získání zápočtu je podmínkou připuštění ke zkoušce.

Výsledná klasifikace se skládá z hodnocení práce v průběhu semestru (15 %) a výsledku písemné zkoušky (85 %).

Klasifikace se řídí klasifikační stupnicí VUT.

Učební cíle

Cílem předmětu je seznámit studenty s fyzikální podstatou aeroelastických jevů a jejich vlivem na chování a stabilitu leteckých konstrukcí. Studenti získají znalosti základních metod matematického modelování a výpočtového řešení statických a dynamických aeroelastických problémů. Důraz je kladen na pochopení mechanismů torzní divergence, reverze řízení a flutteru, stanovení jejich kritických rychlostí a využití experimentálních a numerických metod při hodnocení aeroelastických vlastností konstrukcí.

Použití předmětu ve studijních plánech

Program N-LKT-P: Letecká a kosmická technika, magisterský navazující
specializace STL: Stavba letadel, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

26 hod., nepovinná

Osnova

1. Historický úvod. Základní pojmy, aeroelastická vazba a charakteristiky letounu.


2. Vlastní frekvence a vlastní tvary kmitání mechanických soustav. Metody jejich výpočtu.


3. Vlastní frekvence a vlastní tvary ohybových a kroutivých kmitů křídla.


4. Vlastní frekvence a vlastní tvary sdružených ohybově-kroutivých kmitů křídla. Dvourozměrné a trojrozměrné modely.


5. Torzní divergence křídla. Fyzikální podstata a podmínka divergence. Řešení dvourozměrných úloh.


6. Trojrozměrný případ torzní divergence křídla. Příčinkové součinitele.


7. Fyzikální podstata reverze řízení. Reverze křidélek, podmínka reverze a vliv šípu na statické aeroelastické jevy.


8. Základy nestacionární aerodynamiky. Aerodynamické síly působící na kmitající profil.


9. Dynamické aeroelastické jevy a aeroelastická stabilita.


10. Fyzikální podstata ohybově-kroutivého flutteru křídla. Dvourozměrné a trojrozměrné modely.


11. Metody výpočtu kritické rychlosti flutteru. Vliv konstrukčních parametrů.


12. Experimentální aeroelasticita.


13. Metody průkazu aeroelastické odolnosti letounu.

Laboratorní cvičení

1 hod., povinná

Osnova

1. Experimentální měření průhybu křídla a jeho dynamických vlastností (vlastní frekvence a tvary kmitání).

Cvičení

12 hod., povinná

Osnova

1. Vlastní frekvence jednoduchých mechanických soustav.


2. Tuhost křídla a výpočet průhybu.


3. Vlastní frekvence křídla – Rayleighova metoda.


4. Porovnání experimentálních a výpočtových výsledků.


5. Statická aeroelasticita – torzní divergence.


6. Statická aeroelasticita – reverze řízení.


7. Tvorba MKP modelu křídla a modální analýza.


8. Optimalizace MKP modelu na základě experimentálních dat.


9. Dynamická aeroelasticita – flutter.


10. Výpočet kritické rychlosti flutteru.


11. Vyhodnocení aeroelastické stability.


12. Vliv konstrukčních parametrů na aeroelastické vlastnosti.