Detail předmětu
Aeroelasticita
FSI-OAE Ak. rok: 2027/2028 Zimní semestr
Předmět se zabývá aeroelasticitou pružných leteckých konstrukcí a vzájemnou interakcí aerodynamických, elastických a setrvačných účinků. Vysvětluje fyzikální podstatu statických a dynamických aeroelastických jevů a metody jejich matematického modelování a výpočtového řešení. Pozornost je věnována zejména vlastním tvarům a frekvencím kmitání konstrukcí, torzní divergenci, reverzi řízení a flutteru. Součástí předmětu jsou metody stanovení kritických rychlostí aeroelastických jevů, vliv konstrukčních parametrů a letových podmínek na aeroelastickou stabilitu a základy experimentální aeroelasticity.
Jazyk výuky
čeština
Počet kreditů
4
Garant předmětu
Zajišťuje ústav
Výsledky učení předmětu
Po úspěšném absolvování předmětu student:
Znalosti
- vysvětlí fyzikální podstatu statických a dynamických aeroelastických jevů a vzájemné vazby mezi aerodynamickými, elastickými a setrvačnými účinky;
- popíše principy torzní divergence, reverze řízení a flutteru a vysvětlí podmínky jejich vzniku a stability;
- vysvětlí principy matematického modelování aeroelastických systémů, včetně vlastních tvarů a frekvencí kmitání a vlivu nestacionární aerodynamiky.
Dovednosti
-
stanoví vlastní frekvence jednoduchých mechanických soustav a zjednodušených modelů křídla pomocí vhodných analytických a numerických metod;
-
aplikuje základní výpočtové modely pro stanovení kritických rychlostí divergence, reverze řízení a flutteru;
-
vyhodnotí vliv konstrukčních a aerodynamických parametrů na aeroelastické vlastnosti a stabilitu letounu;
- interpretuje výsledky experimentální modální analýzy a numerických výpočtů a využije je k ověření numerického modelu a následnému posouzení aeroelastické stability konstrukce.
Vstupní znalosti
Student má základní znalosti mechaniky a dynamiky těles a teorie pružnosti a pevnosti, zejména v oblasti deformace a napjatosti pružných konstrukcí. Předpokládají se také znalosti vnější aerodynamiky se zaměřením na aerodynamiku letounů.
Způsob zakončení předmětu a pravidla hodnocení studentů
Předmět je zakončen zápočtem a písemnou zkouškou.
Podmínkou udělení zápočtu je aktivní účast na cvičeních, odevzdání a úspěšné vypracování zadaných úloh a protokolů. Je povolena jedna absence na cvičeních, při které je student povinen doplnit a odevzdat zadané úkoly.
Získání zápočtu je podmínkou připuštění ke zkoušce.
Výsledná klasifikace se skládá z hodnocení práce v průběhu semestru (15 %) a výsledku písemné zkoušky (85 %).
Klasifikace se řídí klasifikační stupnicí VUT.
Učební cíle
Cílem předmětu je seznámit studenty s fyzikální podstatou aeroelastických jevů a jejich vlivem na chování a stabilitu leteckých konstrukcí. Studenti získají znalosti základních metod matematického modelování a výpočtového řešení statických a dynamických aeroelastických problémů. Důraz je kladen na pochopení mechanismů torzní divergence, reverze řízení a flutteru, stanovení jejich kritických rychlostí a využití experimentálních a numerických metod při hodnocení aeroelastických vlastností konstrukcí.
Použití předmětu ve studijních plánech
Program N-LKT-P: Letecká a kosmická technika, magisterský navazující
specializace STL: Stavba letadel, povinný
Typ (způsob) výuky
Přednáška
26 hod., nepovinná
Osnova
1. Historický úvod. Základní pojmy, aeroelastická vazba a charakteristiky letounu.
2. Vlastní frekvence a vlastní tvary kmitání mechanických soustav. Metody jejich výpočtu.
3. Vlastní frekvence a vlastní tvary ohybových a kroutivých kmitů křídla.
4. Vlastní frekvence a vlastní tvary sdružených ohybově-kroutivých kmitů křídla. Dvourozměrné a trojrozměrné modely.
5. Torzní divergence křídla. Fyzikální podstata a podmínka divergence. Řešení dvourozměrných úloh.
6. Trojrozměrný případ torzní divergence křídla. Příčinkové součinitele.
7. Fyzikální podstata reverze řízení. Reverze křidélek, podmínka reverze a vliv šípu na statické aeroelastické jevy.
8. Základy nestacionární aerodynamiky. Aerodynamické síly působící na kmitající profil.
9. Dynamické aeroelastické jevy a aeroelastická stabilita.
10. Fyzikální podstata ohybově-kroutivého flutteru křídla. Dvourozměrné a trojrozměrné modely.
11. Metody výpočtu kritické rychlosti flutteru. Vliv konstrukčních parametrů.
12. Experimentální aeroelasticita.
13. Metody průkazu aeroelastické odolnosti letounu.
Laboratorní cvičení
1 hod., povinná
Osnova
1. Experimentální měření průhybu křídla a jeho dynamických vlastností (vlastní frekvence a tvary kmitání).
Cvičení
12 hod., povinná
Osnova
1. Vlastní frekvence jednoduchých mechanických soustav.
2. Tuhost křídla a výpočet průhybu.
3. Vlastní frekvence křídla – Rayleighova metoda.
4. Porovnání experimentálních a výpočtových výsledků.
5. Statická aeroelasticita – torzní divergence.
6. Statická aeroelasticita – reverze řízení.
7. Tvorba MKP modelu křídla a modální analýza.
8. Optimalizace MKP modelu na základě experimentálních dat.
9. Dynamická aeroelasticita – flutter.
10. Výpočet kritické rychlosti flutteru.
11. Vyhodnocení aeroelastické stability.
12. Vliv konstrukčních parametrů na aeroelastické vlastnosti.