Detail předmětu

Diferenciální a diferenční rovnice v teorii řízení

FSI-VDR Ak. rok: 2027/2028 Zimní semestr

Předmět se zabývá obyčejnými diferenciálními a diferenčními rovnicemi jako základním matematickým nástrojem pro popis spojitých a diskrétních dynamických systémů. Propojuje matematické znalosti z předchozího studia s jejich technickými aplikacemi a připravuje studenty na předměty z oblasti automatického řízení.
Obsahem předmětu jsou analytické metody řešení diferenciálních rovnic prvního a vyšších řádů na modelech z mechaniky, termomechaniky a elektrotechniky, Laplaceova transformace a její využití k odvození přenosu a odezev systému, řešení diferenčních rovnic klasickými metodami a pomocí Z-transformace a numerické metody řešení. Jednotlivé metody jsou ve cvičeních aplikovány v prostředí MATLAB/Simulink. Součástí předmětu je projekt, v němž student řeší zvolenou aplikační úlohu několika metodami a hodnotí jejich efektivitu.

Jazyk výuky

čeština

Počet kreditů

4

Garant předmětu

Vstupní znalosti

Student umí derivovat a integrovat funkce jedné a více proměnných a ovládá základy lineární algebry (matice, determinanty, soustavy lineárních rovnic). Znalost teorie řízení ani programu MATLAB se nepředpokládá.

Způsob zakončení předmětu a pravidla hodnocení studentů

Zápočet: podmínkou udělení zápočtu je aktivní účast na cvičeních a vypracování a prezentace semestrální práce – zadané nebo vlastní aplikační úlohy řešené alespoň třemi metodami (z toho jedna v MATLABu) se zhodnocením jejich efektivity. Semestrální práce se zadává v 7. týdnu a prezentuje ve 13. týdnu.

Zkouška: písemná a ústní. V písemné části student řeší dvě základní témata (diferenciální a diferenční rovnice) se zaměřením na aplikaci v teorii spojitého a diskrétního řízení. Ústní část obsahuje diskuzi o těchto úlohách a doplňující otázky k řešení semestrální práce.

Výsledná klasifikace: stanoví se na základě písemné a ústní části zkoušky podle stupnice ECTS (A–F) dle čl. 14 Studijního a zkušebního řádu VUT.

Účast: účast na přednáškách i cvičeních je povinná a kontroluje ji vyučující; zameškanou výuku lze nahradit vypracováním náhradní úlohy.

Učební cíle

Student po absolvování předmětu umí:

  1. vyřešit obyčejnou diferenciální rovnici 1. řádu (separace proměnných a lineární rovnice) a interpretovat řešení na fyzikálním modelu, např. ohřevu tělesa nebo RL obvodu;
  2. sestavit a vyřešit lineární diferenciální rovnici n-tého řádu s konstantními koeficienty pro pohybovou rovnici nebo obvod RLC, včetně metody neurčitých koeficientů;
  3. vypočítat přímou a zpětnou Laplaceovu transformaci (slovník, parciální zlomky, reziduová věta) a použít ji k řešení rovnice a k odvození přenosu, impulsní a přechodové funkce;
  4. vyřešit lineární diferenční rovnici rekurentně, pomocí charakteristické rovnice a pomocí Z-transformace a určit diskrétní impulsní a přechodovou funkci;
  5. vyřešit rovnici numericky (Eulerova metoda, Runge-Kutta) v MATLABu nebo Simulinku a porovnat výsledek s analytickým řešením;
  6. zpracovat a prezentovat aplikační úlohu alespoň třemi metodami a zdůvodnit, která je pro ni nejefektivnější.

Studijní opory

Prezentace k jednotlivým tématům, řešené příklady a skripty MATLAB/Simulink ke cvičením, sbírka příkladů k samostudiu a zadání projektu jsou v e-learningu VUT (Moodle) v kurzu předmětu.

Použití předmětu ve studijních plánech

Program B-STR-P: Strojírenství, bakalářský
specializace AIŘ: Aplikovaná informatika a řízení, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

26 hod., povinná

Osnova


  1. Úvod a motivace. Obyčejné diferenciální rovnice 1. řádu (ODR1): základní pojmy, metody řešení (integrace, separace proměnných, lineární diferenciální rovnice s nekonstantními koeficienty).

  2. Úvod do MATLABu: práce s proměnnými, vektory, polynomy, funkcemi a grafy. Symbolická matematika.

  3. Aplikace ODR1 a jejich řešení v prostředí MATLAB/Simulink (tepelná výměna, Newtonovy pohybové zákony, RL obvod).

  4. ODR vyšších řádů. Konstrukce řešení homogenní lineární diferenciální rovnice n-tého řádu. Metoda neurčitých koeficientů pro nehomogenní rovnici.

  5. Laplaceova transformace (LT): základní pojmy, výpočet přímé LT z definice, základní věty a použití slovníku transformací.

  6. LT v teorii přenosu. Impulsní a přechodová funkce. LT a přenos v MATLABu.

  7. Aplikace LT při řešení ODR, integrodiferenciálních rovnic a soustav diferenciálních rovnic. Laplaceova transformace impulsu.

  8. Aplikace ODR vyšších řádů – různé způsoby řešení včetně interpretace v prostředí MATLAB/Simulink (pohybové rovnice, kmitání proudu v obvodu RLC).

  9. Diference, diferenční rovnice s kladnými i zápornými posunutími.

  10. Metody řešení diferenčních rovnic (klasický a numerický způsob).

  11. Z-přenos, řešení diferenčních rovnic pomocí Z-transformace. Impulsní a přechodová funkce jako řešení diferenční rovnice, další aplikace v teorii regulace.

  12. Numerické integrování a derivování. Numerické metody řešení ODR (Eulerova metoda, metoda Runge-Kutta).

  13. Prezentace semestrálních prací – aplikační úlohy z fyziky, mechaniky, ekonomie či biologie řešené alespoň třemi způsoby (včetně MATLABu) se závěrem o efektivitě metod.

Cvičení s počítačovou podporou

13 hod., povinná

Osnova


  1. Základní metody řešení ODR1.

  2. Úvod do MATLABu (vektory, polynomy, funkce a jejich grafy). Řešení diferenciálních rovnic pomocí Symbolic Math Toolbox.

  3. Aplikace ODR1, interpretace řešení v prostředí MATLAB/Simulink.

  4. ODR vyšších řádů: řešení homogenní lineární rovnice n-tého řádu, metoda neurčitých koeficientů pro nehomogenní rovnici, výpočet v MATLABu.

  5. Přímá a zpětná Laplaceova transformace, opakování rozkladu na parciální zlomky, práce se slovníkem LT, Symbolic Math Toolbox.

  6. LT v teorii přenosu, impulsní a přechodová funkce.

  7. Zadání semestrální práce.

  8. Aplikace ODR vyšších řádů – různé způsoby řešení včetně interpretace v prostředí MATLAB/Simulink.

  9. Další aplikace LT při řešení ODR, integrodiferenciálních rovnic a soustav diferenciálních rovnic v MATLABu/Simulinku.

  10. Laplaceova transformace impulsu.

  11. Řešení diferenčních rovnic s kladnými i zápornými posunutími numericky (rekurentně) a klasicky (charakteristická rovnice).

  12. Řešení diferenčních rovnic pomocí Z-transformace. Impulsní a přechodová funkce jako řešení diferenční rovnice, další aplikace v teorii diskrétního řízení.

  13. Numerické řešení (numerické integrování a derivování, numerické metody řešení ODR).