Detail předmětu

Modelování tekutinových mechanismů

FSI-MTM Ak. rok: 2027/2028 Letní semestr

Látka předmětu seznamuje se základy matematického modelování objemových čerpadel a motorů, vybraných pneumatických prvků a dynamiky tekutinových mechanismů.

V oblasti matematického modelování tekutinových mechanismů uvádí základní pojmy, definice a problémy a nabízí pohled na realizaci matematického modelu typických prvků hydraulických a pneumatických okruhů z hlediska jejich provozních parametrů. Předmět ukazuje pohled na vazbu mezi vlastnostmi zařízení, jeho matematicko fyzikálním popisem a pokročilostí modelu. Zabývá se rovněž analýzou modelů a z toho vyplývajících vlastností tekutinových prvků.

Cvičení doplňují a rozšiřují přednášenou látku o základní analytická řešení a stanovení hlavních parametrů prvků a obvodů.

Jazyk výuky

čeština

Počet kreditů

4

Zajišťuje ústav

Výsledky učení předmětu

Po absolvování předmětu prokáží studující schopnost vytvářet a analyzovat jednorozměrné matematické modely základních hydraulických prvků, jako jsou rotační hydrogenerátor a hydromotor, přímočarý hydromotor, hydraulický akumulátor a hydraulické řídící prvky v kombinaci s hydraulickým vedením a rovněž vytvářet a analyzovat modely vybraných pneumatických prvků v podobě přímočarého a lamelového pneumotoru. Studující si osvojí základní přístupy nutné k vytváření těchto modelů jakož i k řešení specifických problémů v podobě nelinearit. Budou schopni posoudit stabilitu systému tvořeného hydraulickými prvky a zhodnotit přechodovou charakteristiku systému. V oblasti pneumatických systémů získají studující kromě znalosti a dovednosti vytvářet modely zmíněných pneumatických prvků také schopnost definovat odpory při přenosu energie, stanovit velikost průtoku systémem a pneumatickou tuhost.

V rámci cvičení se studující naučí aplikovat elektrohydraulickou analogii při výpočtech definujících odpory při přenosu energie, tj. odpory proti pohybu, zrychlení a deformaci. Na základě těchto dovedností budou následně studující schopni realizovat výpočty rozběhu a brzdění hydraulických mechanismů, modelovat potrubní systémy, stanovovat amplitudové frekvenční charakteristiky systému a vlastní frekvence vybraných prvků. Ve cvičeních studující také získají rozšiřující pohled na modelování řídích prvků v podobě modelování ventilů a na vybrané pasáže týkající se modelování pneumatických prvků.

Vstupní znalosti

Nezbytné znalosti: diferenciální a integrální počet [1M, 3M], hydrostatika a hydrodynamika [5HY] a mechanika plynů [6TT]. Od studujících je požadována znalost diferenciálního a integrálního počtu v rozsahu nejméně řešení ODR2 a určitého integrálu, a to jako nezbytná opora zejména pro vybraná řešení související s modelováním potrubních systémů a jednotlivých hydraulických a pneumatických prvků. Znalosti hydrostatických a hydrodynamických principů jsou široce využívány na přednáškách i ve cvičeních ve většině bodů příslušných osnov. V oblasti pneumatických prvků jsou z mechaniky plynů využívány především vlastnosti plynné fáze, zákon zachování energie a znalosti stavových veličin, termodynamických dějů a stavové rovnice ideálního plynu.

Způsob zakončení předmětu a pravidla hodnocení studentů

Zápočet je udělen na základě dostatečné docházky a průběžné znalosti látky. Studující se aktivně podílejí na řešení vybraných příkladů a jsou schopni aplikovat nejdůležitější poznatky získané na přednáškách, a to formou odpovědí a vlastních návrhů postupů při zpracovávání řešených problémů. Důraz je kladen na snahu o popis navrhovaného postupu studujícími s objasněním fyzikální podstaty nebo využitých poznatků získaných na přednáškách s korekcí vyučujícím. Jako minimální dovednosti studujících na cvičeních jsou chápány znalosti a aplikace odporů při přenosu energie a výpočet rozběhu a brzdění hydraulického mechanismu.

Zkouška ověřuje znalost látky a schopnost aplikace na konkrétních příkladech a má písemnou a ústní část. Ústní část je pro studující dobrovolná a slouží k upřesnění klasifikace na základě podnětů studujících. Vyhověno je každému studentovi, který o ústní část v den konání zkoušky vyučujícího požádá. Písemná část zkoušky se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část vychází z otázek a pokynů, které průřezově a stejnou měrou mapují jednotlivá témata daná osnovou přednášek. Každé z otázek je přiřazen stejný počet bodů, které mohou za její správné zodpovězení studující získat. Praktická část zkoušky je realizována formou příkladů a zahrnuje vybraná témata uvedená v osnově cvičení. Každý z příkladů je hodnocen shodným počtem bodů, které mohou studující získat.

Jako minimální znalosti získané v předmětu jsou chápány znalosti odporů při přenosu energie, matematického modelu rotačního hydromotoru a rotačního hydrogenerátoru a bodový zisk v teoretické části zkoušky na úrovni 50 % z celkového počtu bodů, které této části zkoušky přísluší. Počet bodů získaný souhrnně v praktické a teoretické části je na konci zkoušky dle bodové stupnice ECTS převeden na výsledné hodnocení studujících.

Učební cíle

Schopnost vytvořit matematické a simulační modely prvků tekutinových mechanismů, jakož i základních obvodů těchto mechanismů za účelem predikce chování těchto systémů a jejich analýzy.

Souhrnným cílem předmětu je, aby studující matematickým modelům tekutinových systémů porozuměli do té míry, že budou schopni modely jednotlivých komponent sami vytvářet, a to na podkladu pohybových a bilančních rovnic, analyzovat tyto modely a modifikovat modely existující.

Použití předmětu ve studijních plánech

Program N-ETI-P: Energetické a termofluidní inženýrství, magisterský navazující
specializace FLI: Fluidní inženýrství, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

13 hod., nepovinná

Osnova


  1. Základní pojmy, definice modelování hydraulických mechanismů, nelinearity a specifické problémy.

  2. Modelování elementárních prvků.

  3. Přenos a stabilita systému.

  4. Matematický model rotačního hydrogenerátoru.

  5. Matematický model rotačního hydromotoru.

  6. Regulace rotačního hydromotoru.

  7. Matematický model přímočarého hydromotoru.

  8. Matematický model hydraulického akumulátoru.

  9. Matematické modely řídících prvků a hydraulického vedení.

  10. Zákonitosti proudění vzduchu potrubím, pneumatická tuhost.

  11. Matematický model přímočarého pneumotoru.

  12. Matematický model lamelového pneumotoru.

  13. Odpory při přenosu energie, výpočet průtoku a škrcení plynů v pneumatickém systému.

Laboratorní cvičení

13 hod., povinná

Osnova


  1. Výpočet odporů proti pohybu.

  2. Výpočty odporu proti zrychlení.

  3. Výpočty odporů proti deformaci.

  4. Modelování potrubí.

  5. Modelování ventilů.

  6. Stanovení amplitudové frekvenční charakteristiky a rezonančního maxima.

  7. Stanovení lineárního modelu a přechodové charakteristiky systému.

  8. Analytický výpočet rozběhu a brzdění hydraulického mechanismu.

  9. Vynucené kmity v hydraulickém obvodu.

  10. Výpočet vlastní frekvence přímočarého hydromotoru.

  11. Pneumatické výpočty prvků pneumatického systému.

  12. Realizace matematického modelu jednoduchého hydraulického obvodu.

  13. Výpočet tlakových a průtokových poměrů v systému s pístovým čerpadlem.