Detail předmětu

Mechanika, životnost a spolehlivost

FSI-ZSY Ak. rok: 2027/2028 Zimní semestr

Předmět je zaměřen na rozvoj schopností studentů samostatně vytvářet, kriticky posuzovat a obhajovat fyzikální modely strojních součástí a systémů, interpretovat jejich odezvu a využívat získané poznatky při hodnocení mezních stavů, životnosti a spolehlivosti. Předmět se soustředí na fyzikální podstatu a inženýrskou interpretaci modelování, nikoliv na numerickou metodiku metod FEM, CFD nebo MBS.

Předmět navazuje na znalosti získané v bakalářském studiu v předmětech zaměřených na strukturální odezvu materiálů a jejich spolehlivost a na numerické simulace v konstrukčním inženýrství. Těžiště výuky se přesouvá od řešení předem definovaných výpočtových modelů k samostatné formulaci, volbě a fyzikálnímu zdůvodnění modelů mechanického chování reálných strojních součástí a systémů. Jednotícím principem předmětu je posloupnost reálný systém – fyzikální model – odezva – mezní stav – životnost – spolehlivost, se zvláštním důrazem na přiměřenost zvoleného modelu, jeho předpoklady, omezení a nejistoty.

Obsah předmětu zahrnuje základní rovnice mechaniky kontinua, zejména zákony zachování, rovnice rovnováhy a pohybu, kinematické a konstitutivní vztahy a jejich aplikace na vybrané 1D případně 2D problémy. Pozornost je věnována idealizaci reálných systémů, volbě úrovně podrobnosti fyzikálního modelu, formulaci počátečních a okrajových podmínek a posuzování vlivu modelových předpokladů a nejistot na výslednou odezvu.

V oblasti dynamiky se předmět zaměřuje na modelování dynamického chování strojních systémů, jejich modální vlastnosti, charakter buzení a tlumení a odezvu soustav s více stupni volnosti (MDOF). Navazující část se věnuje hodnocení mezních stavů, cyklickému zatěžování, únavovému poškození, základům lomové mechaniky a metodám odhadu únavové a zbytkové životnosti strojních součástí.

Závěrečná část rozvíjí pravděpodobnostní přístup k hodnocení spolehlivosti s využitím základů teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky. Zahrnuje popis nejistot zatížení, materiálových vlastností a modelu, formulaci mezních stavů a stanovení pravděpodobnosti poruchy.

Jazyk výuky

čeština

Počet kreditů

4

Zajišťuje ústav

Výsledky učení předmětu

Studenti si osvojí základy metody konečných prvků s důrazem na její aplikace. Budou schopni provádět strukturální analýzy pomocí metody konečných prvků.

Prerekvizity

Přeedpokládají se znalosti z předmětů mechaniky těles, matematiky, numerických metod, konstruování strojů a CAD systemů.

Vstupní znalosti

- znalosti z oblasti mechaniky, dynamiky, pružnosti a pevnosti, CAD modelování a materiálových věd na úrovni bakalářského studia strojního inženýrství.

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.

Způsob a kritéria hodnocení

Podmínky udělení klasifikovaného zápočtu: aktivní účast na cvičeních, vypracování zadaného semestrálního projektu, úspěšné složení testu ze základů teorie Metody konečných prvků, zodpovězení případných dotazů vyučujících

Způsob zakončení předmětu a pravidla hodnocení studentů

Podmínky udělení zápočtu:
- aktivní účast na přednáškách (max. 10 bodů),
- vyřešení zadaných úloh a prezentace dosažených výsledků (max. 30 bodů),
- minimálně je nutné získat 20 bodů.
Podmínky získání zkoušky:
- praktická část: metodicky správné vyřešení zadané úlohy (max. 40 bodů),
- ústní zkouška (max. 20 bodů),
- celkem je možno získat až 100 bodů, výsledná klasifikace se určí podle stupnice ECTS.
Přednášky: účast je doporučená.
Cvičení: účast je povinná a kontrolovaná vyučujícím, povolují se max. dvě absence. V případě dlouhodobé nepřítomnosti je náhrada zameškané výuky v kompetenci garanta předmětu.

Učební cíle

Po absolvování předmětu je student schopen:

Formulovat a zdůvodnit fyzikální model reálného strojního systému s využitím základních zákonů mechaniky kontinua.

Zvolit odpovídající úroveň podrobnosti modelu s ohledem na účel analýzy, dostupné informace, předpoklady a modelové nejistoty.

Stanovit a interpretovat mechanickou odezvu jednoduchých kontinuálních systémů a dynamických soustav s více stupni volnosti.

Identifikovat relevantní mezní stavy a posoudit mechanismy porušování strojních součástí při statickém a cyklickém zatěžování.

Odhadnout únavovou a zbytkovou životnost vybraných strojních součástí na základě vhodně zvoleného modelu poškození.

Uplatnit pravděpodobnostní přístup při hodnocení nejistot, pravděpodobnosti poruchy a spolehlivosti strojních součástí.

Kriticky posoudit a obhájit výsledky modelování, včetně jejich fyzikální interpretace, platnosti a omezení.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky

Účast na přednáškách je doporučená, účast na cvičeních je kontrolovaná. Tolerují se max. 2 omluvené absence.

Použití předmětu ve studijních plánech

Program N-KSI-P: Konstrukční inženýrství, magisterský navazující, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

16 hod., nepovinná

Osnova


  • Úvod do předmětu, fyzikální model mechanického systému a rovnice kontinua, zákony zachování, modelová idealizace, přechod od reálného systému k fyzikálnímu modelu.

  • Význam konstitutivních rovnic: vztah mezi napětím, deformací, rychlostí deformace a historií zatěžování, konstitutivní rovnice a modelování materiálového chování

  • Mechanická odezva, napjatost, deformace a mezní stavy, propojení fyzikálního modelu s hodnocením mechanické odezvy a rozhodnutím o dosažení mezního stavu. 

  • Dynamický model strojních systémů, obecná pohybová rovnice, stupně volnosti, MDOF, setrvačné, elastické a disipativní účinky

  • Modální vlastnosti, tlumení a dynamická odezva, rezonance, frekvenční odezva, amplitudová a fázová charakteristika, vazba mezi dynamickou odezvou, dynamickým napětím a možností vzniku poškození

  • Cyklické zatěžování, únava a zbytková životnost, propojení provozního zatížení a mechanické odezvy s akumulací poškození a odhadem zbytkové životnosti

  • Nejistoty a pravděpodobnostní popis mechanických systémů, deterministický a pravděpodobnostní přístup, nejistoty materiálových vlastností, geometrie, zatížení a okrajových podmínek

  • Pravděpodobnostní hodnocení mezních stavů a spolehlivosti, formulace funkce mezního stavu, pravděpodobnost poruchy, index spolehlivosti, porovnání deterministického posouzení se součinitelem bezpečnosti a pravděpodobnostním hodnocením, interpretace spolehlivosti při inženýrském rozhodování.

Cvičení s počítačovou podporou

32 hod., povinná

Osnova



  • Formulace fyzikálního modelu mechanického systému. Idealizace reálné strojní součásti, identifikace rozhodujících fyzikálních jevů, formulace rovnic rovnováhy a pohybu, volba okrajových a počátečních podmínek. Praktická aplikace na vybraný 1D nebo 2D problém.




  • Konstitutivní modelování materiálového chování. Aplikace lineárně elastického, elastoplastického a viskoelastického materiálového modelu, vyhodnocení pracovních diagramů, identifikace materiálových parametrů a porovnání odezvy při různých modelech materiálu.




  • Hodnocení mechanické odezvy a mezních stavů. Stanovení napjatosti a deformace vybrané strojní součásti, aplikace pevnostních kritérií, posouzení koncentrace napětí a stability. Porovnání modelových předpokladů a jejich vlivu na hodnocení mezního stavu.




  • Formulace a řešení dynamického modelu strojního systému. Sestavení pohybových rovnic soustavy s více stupni volnosti (MDOF), určení matic hmotnosti, tuhosti a tlumení, formulace počátečních podmínek a posouzení vlivu parametrů modelu na dynamické chování.




  • Modální analýza a dynamická odezva mechanického systému. Stanovení vlastních frekvencí a tvarů kmitání MDOF soustavy, vyhodnocení odezvy na harmonické buzení, analýza rezonance a vlivu tlumení na amplitudovou a frekvenční charakteristiku.




  • Únavové poškození a odhad zbytkové životnosti. Vyhodnocení zatěžovacích cyklů, stanovení únavové životnosti pomocí S–N křivek, aplikace pravidla kumulace poškození a základních vztahů lomové mechaniky. Odhad zbytkové životnosti vybrané strojní součásti.




  • Pravděpodobnostní modelování mechanických systémů. Statistické vyhodnocení materiálových vlastností a zatížení, volba pravděpodobnostních rozdělení, stanovení základních statistických charakteristik a posouzení propagace vstupních nejistot do mechanické odezvy.




  • Pravděpodobnostní hodnocení spolehlivosti strojní součásti. Formulace funkce mezního stavu, stanovení pravděpodobnosti poruchy a indexu spolehlivosti, posouzení vlivu nejistot vstupních parametrů a porovnání pravděpodobnostního přístupu s deterministickým hodnocením pomocí součinitele bezpečnosti.